O svobodě projevu aneb cenzuru nesmíme dopustit.

Vážení, nikdy jsem Českého slavíka nesledoval, ale co se v souvislosti s výsledkem děje za špatné a z mého pohledu dost nemilé věci, si žádá několik vět, kterými bych rád upozornil na to v čem žijeme a k čemu se schyluje.

Český slavík je anketa nad jejichž výsledkem by se ani nikdo nepodivoval, protože už asi posledních "dvě stě" let má tytéž výsledky a v podstatě podobně jako celá řada jiných anket a soutěží nehraje nějakou zásadní roli jestli skončíte první, druzí a nebo šedesátí (pokud tedy jako roli neberete to, že uspět v této anketě znamená obdržet nějaký ten benefit. 
Až donedávna. To se tam objevil někdo, komu nejde o umění, ale zato mu jde o docela jasné politické sdělení a dle mého soudu varování. Jistě , písně měly, mají a budou mít v každé době své buřiče, své autory protestních písní, své lidi, kteří budou chtít písní něco sdělit. Takové sdělení, ať je jakékoliv, je vyprovokováno vždy určitými dobovými událostmi.  Vzpomeňme jenom dodnes hraný pochod Vasilije Agapkina Loučení Slovanky, který v časech První balkánské války vyprovázel ruské vojáky na frontu, vzpomeňme celou řadu písní Karla Hašlera, který za první světové války objížděl česká města a vesnice jakož i různé polní lazarety, aby povzbudil vojáky a protestoval. Dlužno dodat, že svůj charakter bojovníka za republiku si udržel pro náš národ i za doby nejtěžší, za nacistické okupace.Svou odvahu zaplatil životem. A přišly další roky a události. Právě v onom roce 1938 se zcela nepolitická píseň U našich kasáren stala písní odporu proti okupaci nadšení tehdejších lidí bránit vlast bylo opravdu velké. Celý svět byl šokován a překvapen - ona se ta malá, ale krásná země uprostřed Evropy chce bránit ! A přišla válka. Škoda lásky , rovněž píseň s nepolitickým obsahem dodávala našim vojákům sil a vzpomínky na vlast, pochod Směr Praha pomáhal  na Dukle a přes Karpaty, doma se v rámci odporu a touhy po svobodě porůznu zpívaly a nenápadně i vysílaly pochody Františka Kmocha či pochody a písně se sokolskou tematikou. 
V roce 1968 v srpnu přišel další velmi složitý okamžik našich dějin, vstup vojsk Varšavského paktu. A objevily se mnohé protesty, vzpomínám jen několik málo písni - J. Vomáčka - Běž domů Ivane aneb dobře míněná rada, Karel Kryl - mnoho písní - Bratříčku, zavírej vrátka, či pro mne osobně nejkrásnější z nich, vyhrála Bratislavskou lyru - Píseň o mé zemi Pavla Žáka v interpretaci Karla Černocha. 
I v osmdesátých letech se objevují protestní písně - vybavují se mi četná vystoupení Spirituál kvintetu, bratří Nedvědů či slovenská záležitost Pocta Majakovskému.
Je s podivem, že v době údajné svobody, míním tím názorové svobody se vynořují otázky, které bych opravdu nečekal a sice: Byl Karel Kryl, který jako jeden z mála lidi viděl problémy porevoluční doby násilně odstraněn ?  A  především. Proč je sdělení jedněch glorifikováno, zatímco sdělení z textů skupiny Ortel je odpůrci označeno za propagaci nacismu  ?  Co jste našli na písních  Gayparáda či Mešita, jejichž části  textů  použila paní Lucie Provazníková ve svém textu k analýze a srovnání s texty jakéhosi Bangy, člena skupiny Gipsy.cz a za tuto analýzu a vyjádření postoje jí byl zrušen nejen článek, ale i celý blog ? Nacistického tam nebylo vůbec nic. Nikdo nenabádá k zabíjení, k likvidaci, k propagaci nacistů.  Nezastávám se Ortelu, chci se zastat paní či slečny Provazníkové, které za srovnání úrovně textů obou stran  došla k určitým závěrům, došla k tomu , že politické  neziskovky placené z peněz všech, jdou proti vůli většiny lidí , ergo porušují pricnip na kterém je demokracie založena. Na principu většinového rozhodnutí. Já osobně jsem v tomto názoru dlouhodobě přesvědčen o tom, že referendum by v mnohých otázkách pomohlo a že jakýkoliv závěr vyvozený referendem je vždy legitimnější než rozhodnutí pár lidí, kteří rozhodují o osudu celé země. Jste s názorem v menšině ? Pronásledováni byste být neměli, ale nelze mu dávat atribut umělého většinového stanoviska, jak se často dnes děje. Chcete s názorem uspět ? Super, přesvědčete ostatní, onu většinu, která k tomu, že má jiné stanovisko má asi nějaký důvod ? Vyrovnat se s námitkami a třeba i přijmout názor druhé strany, je-li v něčem pravdivý totiž patří k principům diskuse, otevřené výměny názorů. To jak se zdá mnohým představitelům poltických neziskovek, "havlistům ", "sluníčkářům" a dalším lidem fandícím tzv. Nové levici nebude líbit. (Toto si dovoluji predikovat na základě komunikace s mnohými z nich - dialogu nejsou absolutně schopni.) . Problém je v tom, že omezování osobního názoru, nepovolení diskuse, nemožnosti vznášet námitky a nebo nemožnosti říct větu "na tomto se neshodneme" se říká trochu jinak - tomu se říká názorová diktatura a cenzura. A mám dojem, že proti tomuto lidé v osmdesátých létech protestovali, toto se jim oprávněně nelíbilo, ale zřejmě v rámci udržení jediné možné linie názoru se neštítíme omezovat, rušit a blokovat - tedy přesně toho, co se v minulosti objektivně dělo. Inu, on ten odkaz  tzv. svobody asi bude jen pro někoho, tím spíše, že cenzorem na blozích idnes.cz je  bratr pana Bangy ? Střet zájmů jako hrom. A mohu si v tuhle chvíli myslet, a bojím se, že oprávněně, že blog byl zrušen za "rychlý telefon bráškovi.". Takže ne demokracie a diskuse, ale diktatura cenzura jen v jiném obleku, než jsme ji znali.
Závěrem ještě malé zamyšlení - jak takové cenzuře čelit: Psát jinde, ale nepřestat psát. Hovořit s přáteli, nechodit na aktivity cenzorů, jakkoliv poukazovat na jejich výroky a jejich vazby. Jsme národ Švejků, a myslím, že švejkování, hlosování "zpoza bučka" nám vždy šlo dobře. Je na čase s k této krásné tradici znovu přihlásit.